Cukr nebo umělá sladidla?

Běžný cukr, jak ho známe, je přírodní sladidlo, chemicky je to sacharóza, tedy disacharid složený z glukózy a fruktózy.
Je to také podstatný zdroj sacharidů v našem jídelníčku. Umělá sladidla ho ale stoprocentně nenahradí. Víte proč?

Pro zjednodušení zde můžeme zařadit do cukrů kromě našeho běžného bílého cukru (sacharózy) také hnědé cukry, kukuřičný sirup, med, javorový a další sirupy, sladěnky a sladovity.

Mezi náhradní sladidla patří látky velmi různorodého chemického složení. Jsou vyráběny uměle, i když některé z nich se v přírodě vyskytují. Jejich získávání z přirozených zdrojů by ale bylo mnohem dražší, než jejich chemická výroba. Do této skupiny můžeme zařadit všechny nekalorické chemické látky nabízené jako náhrady cukru - například aspartam, Acesulfan K, neohesperidin, sacharin a mnoho dalších. Mezi kalorická sladidla patří uměle připravená fruktóza a sorbit.

Krátké shrnutí přírodních sladidel

Bílý cukr
- Klasické sladidlo, které se u nás vyrábí rafinací z cukrové řepy a je chemicky běleno do podoby typických bílých krystalků.

Hnědý cukr
- Při jeho výrobě se nepoužívá rafinace a chemické bělení, proto je zachován obsah významných minerálních látek (např. draslík, sodík, vápník, hořčík) a řada aminokyselin.
Mnozí lidé kupují ve snaze sladit zdravěji právě přírodní nebo hnědý cukr. Rozdíl je ale pouze v tom, že hnědý cukr má vyšší obsah biologicky hodnotných látek.

Přírodní třtinový cukr
- Přírodní třtinový cukr se vyrábí krystalizací z čerstvé třtinové šťávy s vynecháním všech chemických procesů a aditiv.
Tajemství přírodního třtinového cukru spočívá ve vyšším obsahu zbytkové melasy. Ta obsahuje cenné minerály, které se při jiné výrobě cukru ztrácejí.

Melasa
- Melasa je vedlejším produktem při výrobě cukru z cukrové třtiny nebo z cukrové řepy. Díky vyššímu obsahu vody a dalších přímesí má nižší kalorickou hodnotu než ostatní sladidla, asi dvě třetiny oproti medu a polovinu hodnoty cukru.
Obsahuje mimo jiné vitaminy skupiny B, cenný je obsah minerálních látek a stopových prvků (železo, měď, vápník, chrom, fosfor, draslík, hořčík, zinek).

Med
- Rozdíl mezi medem a cukrem spočívá v tom, že med obsahuje minerální látky a enzymy, které cukr nemá. Nemá ale méně kalorií než cukr.

Javorový sirup
- Přírodní sladidlo získané zahuštěním mízy cukerného javoru. Je asi o polovinu méně sladký než bílý cukr.
Obsahuje z 60 % sacharózu a zbytek jsou jiné cukry. Je bohatý na draslík, železo a vápník.

Ječmenný slad, rýžový slad, rýžový sirup, pšeničný sirup, kukuřičný sirup
- Tato skupina přírodních sladidel se získává přirozenou cestou z obilí – jeho fermentací.
Cukr z ječmenného sladu je ze 65 % maltóza, díky čemuž se vstřebává poměrně pomalu a nezpůsobuje tak velké kolísání hladiny krevního cukru.

Sirup z agáve
- Přírodní sladidlo na bázi fruktózy (50 g na 100 g sirupu). Obsahuje také zbytkové množství inulinu (30 g na 100 g), který podporuje zdravou střevní mikroflóru. Obsahuje rovněž stopová množství minerálních látek, protože se nepoužívá rafinace (vápník, hořčík, zinek, větší množství železa).
Jelikož je ale toto sladidlo velice koncentrovaným zdrojem fruktózy, není vhodné ho konzumovat často.

Proč ne koncentrovaná fruktóza?

Fruktóza je cukr, který se běžně vyskytuje v ovoci.
Na rozdíl od glukózy nepotřebuje ke svému metabolismu hormon inzulin, a proto by se mohlo zdát, že je to vhodná zdravá alternativa pro diabetiky. Což je ale omyl. Pokud totiž fruktózu konzumujeme v koncentrované podobě může se přeměňovat na zásobní tuk, ukládat se a vést ke zvýšení rizika kardivaskulárních chorob. Navíc je fruktóza výhradně metabolizována v játrech, a proto se i tam mohou nadměrné tuky ukládat (tukovatění jater). Dalšími negativy může být zvyšování hladiny kyseliny močové, podpora rozvoje inzulinové rezistence a tak nepřímo i cukrovky.

Proč raději cukr?

Naše tělo převádí molekuly cukru pomocí inzulinu, hormonu slinivky břišní, anebo jejich rozkladem v játrech (tak je tomu u fruktózy), a tak získává organismus z cukrů okamžitou energii.
Energii, na které jsou mnohé buňky a orgány (například buňky nervového systému) přímo závislé.
Většina populace ale přijímá přebytek cukrů, které se potom ukládají v podobě zásobního svalového nebo jaterního glykogenu, a pak nastává problém...

Proč cukr omezit?

Cukr je dodavatelem „prázdných kalorií“, které našemu tělu nic víc než energii nepřinesou.
Konzumace medu, sladěnky nebo javorového sirupu nám sice přináší malé množství minerálů a dalších živin, ale všechna tato přírodní sladidla jsou z hlediska živin většinou méně hodnotná pestrá zdravá výživa (ovoce, zelenina, ořechy nebo celá obilná zrna).

Nadbytek cukru ve stravě vede k hyperglykémii (vysoké hladině cukru v krvi), která poškozuje cévní stěny a z hlediska rizika rozvoje srdečně cévních onemocnění je pravděpodobně nebezpečnější než cholesterol. Opakované přejídání se cukry vysiluje slinivku břišní, protože musí tvořit ve zvýšeném množství inzulín, a to vede také ke snížené senzitivitě inzulinových receptorů. Oba mechanismy postupně vedou k rozvoji diabetu druhého typu.

Umělá sladidla problém nevyřeší

Umělá sladidla nepřinášejí žádné (nebo jen minimální) množství kalorií, a proto se zdají být výhodná pro hubnoucí nebo zdravě se stravující.
Opakovanými studiemi ale bylo zjištěno, že je to za cenu některých zdravotních rizik - kromě nárůstu hmotnosti bylo prokázáno například narušení střevní mikroflóry, navýšení hladiny inzulinu a další komplikace.

Navíc studie ukazují, že pokud chcete hubnout, sladidla Vám nepomohou překonat chuť na sladké, naopak budete potom chtít cukru ještě více.
Proč k tomu dochází? Protože tělo je navyknuto, že se sladkou chutí přichází i kalorie a k tomu u většiny umělých sladidel nedochází, takže Vaše tělo i nadále touží po kaloriích, takže se dostaví jejich zvýšená potřeba později.  
Navíc sladidla nedodají energii mozku, takže účinek dodání výživy pro mozkové buňky nenastane a můžete být snadněji unavení.
Dalším problémem je vyšší sladivost umělých sladidel, takže se zvyšuje návyk na více intenzivní sladkou chuť a zvyšuje se touha po vyšších dávkách.

Není ale třeba propadat panice

Stejně jako u všech ostatních přídatných látek, se i u náhradních sladidel pečlivě hlídá jejich  bezpečnost pro lidské zdraví. Než je používání jakéhokoli „éčka“ schváleno, prochází mnoha testy, takže je můžete jíst bez obav – samozřejmě v rozumné míře. Pro jednotlivá sladidla je stanovena akceptovatelná denní dávka (ADI) udávající množství na kg hmotnosti, které je možno denně po celý život konzumovat bez zdravotního rizika.
Zprávy o tom, že náhradní sladidla způsobují rakovinu nebo jsou jedovatá, patří spíše k poplašným zprávám. Například u aspartamu proběhla v nedávné době v USA rozsáhlá studie, která prokázala jeho zdravotní nezávadnost.

Jaké je řešení?

Vždy je lepší upředňostňovat přírodní potraviny, proto je cukr vhodnější než nějaká chemická sladidla.
Omezujte jeho příjem, ale nenahrazujte ho sladidly ve snaze neomezit se ve sladké chuti.

Zdroje:
Víš, co jíš/teens. Průvodce světem náhradních (umělých) sladidel. http://www.viscojis.cz/teens/index.php?option=com_content&view=article&id=121:99&catid=74:cukrovka&Itemid=124
Obesity News. Čím nejlépe sladit. http://www.obesity-news.cz/index.php?pg=clanek&id=3
Kovacs B. Artificial Sweeteners. Do artificial sweeteners cause weight gain? http://www.medicinenet.com/artificial_sweeteners/page11.htm#do_artificial_sweeteners_cause_weight_gain

 

Komentáře

Autor článku

Brokešová Pavla...
Obrázek uživatele Brokešová Pavla výživový poradce